| úvodní stránka | minulost | začátky | současnost | historky |

My dva v Potočné
A to jsme jen my dva - zabraní do hraní.
Hasičský ples
Další záběr z Perštejna, tu hasičskou přilbu jsem vyhrál v tombole.
Oslava u Jana Grubnera
Nejlépe se nám hraje venku. Dokonalá akustika, čistý vzduch a pivo jako vítr.
Jan Grubner a Milan regec v popředí
Při lidové písni se vždycky najde dostatek zpěváků. Ti kulturnější se necpou k mikrofonům.
Naše staré stojany
Od těchto mikrofonních stojanů jsme dostali mnoho ran. Zvláště tlusté ženy nemají představu, kde končí jejich hýždě.
Frank, Lars, my a Martin
Jak nadšeně vykřikonval Frank - třikrát otec a syn.
My a Buchlovi
Nenechte se zmást vzhledem, akustika této hospůdky je šílená.
Podařený trojlístek
Gerd, Frank a otec na dixielandovém festivalu v Drážďanech.

Vznik České muziky

V takzvané velké partě jsme hráli čím dál méně. Lidé byli stále chudší a jen málokdo si mohl dovolit stavbu s pěti muzikanty. musel počítat nejen s tím, že tam nebudou hrát zadarmo, ale také s tím, že něco snědí a vypijí. Cena porce guláše se totiž vyšplhala během několika měsíců z šesti korun na šedesát. Tak jsme trávili víkendy doma a přemýšleli, jak se dostat zpátky mezi lidi. Chtěli jsme hrát sami dva, ale od chtění k hraní je daleko. Chtěli jsme hrát na svatbách, ale měli jsme malé kombo (reprobedna se zabudovaným zesilovačem - zasvěcení nechť prominou), harmoniku, basu, zkrátka nic moc. To bylo málo, chtěli jsme, aby se ta muzika dala poslouchat. Začal jsem shánět vybavení pro nás dva. První byl digitální bubeník - Yamaha RX-21. Máme ho dosud. Je spolehlivý, nepije, hraje bez nároku na honorář. Malý mix. Ale opravdu malý, výrobce použil skříňku od stolní kalkulačky. Z Prahy jsme si přivezli dva nové mikrofony. Když jsme to potom zapojili a vyzkoušeli, samotné nás to překvapilo. Dalo se to poslouchat.
Šlo to pomalu. Postupně jsme přikoupili to, pak toto, prodali jsme koncertní kontrabas, koupili za to digitální echo... Ale co, čert vem kontrabas. Hráli jsme, tu na svatbě, tu na narozeninách. A byli jsme za blbce. Kamarádi se ptali za kolik hrajeme a smáli se, ža za to by nehrál ani jeden. Nám to nevadilo. Chtěli jsme zkrátka vrzat, být mezi lidmi, pokecat si s nimi, zazpívat, dobře se najíst a napít.

Frank

Bylo to zhruba v roce 1993, kdy jsme se seznámili s Frankem. Frank je advokát, bydlí v Lipsku. Je mu přes padesát a je pořád kluk. A hlavně je s ním prdel. Je to cestovatel, byl v Keni, v Kanadě, ma Šumavě. Navštěvujeme se, jeho syn je stejně starý jako můj starší. Jezdíme spolu na dovolenou, kecáme a pijeme pivo. Bez Franka bychom nehráli zpoustu písniček. Jak tvrdí, nemá hudební sluch, ale rozhodně má cit pro to co hrát. Některý písničky hrajeme jen pro něj, třeba Kilimanžáro. Tu přivez z Keni, je to jejich hit. Jak tvrdí, jsme jediná kapela v Evropě, která tuhle písničku hraje. Asi vím proč... Tuhle byli na naší hře v Dolly Dimles v Lipsku dva borci z Keni. Frank vykřikoval - ty budou koukat, to bude ýberašunk, ale vono nic. Normálka. V Německu se hraje jejich písnička, coby ne. Jdou do Evropy. Jako my.

Gerd

S Gerdem nás seznámil Frank. Gerd je předsedou saského soudu či co, zkrátka právník. Ve svých svazáckých letech dělal diskotéky a k muzice má velmi blízko. Hraje na kytaru, zpívá a už zase dělá po večerech diskotéky. Navzdory svému postavení je stále normální a je s ním prdel. Do Čech jezdí zřídka. Na rozdíl od Franka preferuje plzeňský prazdroj, nejspíš má stejnou krevní skupinu, tedy A2 Rh negativní.
Frankovi velice chutná český pivo, nejvíce dvanáctka Gambrinus. Desítku sice vypije taky, ale už ne s takovou chutí. To už si dá raději Plzeň. Krušovicím se raději vyhne a o louském pivu prohlásil, že je stejně hnusný jako německý. A že ví o čem mluví.

Krátce o pivu

Pokud jde o nás dva, skutečným pivem je pro nás Prazdroj, všechna ostatní považujeme za více či méně povedené náhražky. Nehodí se ale na dlouhé tratě. Pokud však člověk hraje na svatbě a domů jde pěšky, může jich tam bez obav pár zvrhnout. Problémem je, že je Prazdroj vyladěn k českým pokrmům a naprosto se nehodí na hladové svatby - kterých pohříchu přibývá. Povzbuzuje již tak značnou chuť k jídlu a přivádí organismus do patové situace, kdy je chuť k jídlu vydrážděna k hraničním hodnotám v prostředí s absencí potravy. Takto excitovaný hudebník často v noci doma usíná u stolu s nedojedeným krajícem chleba.
Jiná kapitola je desítka Gambrinus. Je vyladěna pro dlouhé tratě. Nedělá si ambice na součást slavnostních tabulí, proto může být chuti prostší. Je lehčí a nechá se pít celý den beze ztráty vědomí.
Nelze nezmínit piva strašná. Do této kategorie jednoznačně řadíme různé folklórní nápoje typu Krakonoš, Nová Paka, Pernštejn, v naší průmyslové aglomeraci hojně rozšířený Lounský ležák a drtivou většinu piv německých. Německá piva mají tu zvláštnost, že i po pátém pivu má moč sytě žlutou barvu. To svědčí o skutečnosti, že v německých pivech je cosi nezdravého. Ale dost už piva.

| úvodní stránka | minulost | začátky | současnost | historky |

zaznamenáno 32625 přístupů na stránku