Šlo to pomalu. Postupně jsme přikoupili to, pak toto, prodali jsme koncertní kontrabas, koupili za to digitální echo... Ale co, čert vem kontrabas. Hráli jsme, tu na svatbě, tu na narozeninách. A byli jsme za blbce. Kamarádi se ptali za kolik hrajeme a smáli se, ža za to by nehrál ani jeden. Nám to nevadilo. Chtěli jsme zkrátka vrzat, být mezi lidmi, pokecat si s nimi, zazpívat, dobře se najíst a napít.
Frank
Bylo to zhruba v roce 1993, kdy jsme se seznámili s Frankem. Frank je advokát, bydlí v Lipsku. Je mu přes padesát a je pořád kluk. A hlavně je s ním prdel. Je to cestovatel, byl v Keni, v Kanadě, ma Šumavě. Navštěvujeme se, jeho syn je stejně starý jako můj starší. Jezdíme spolu na dovolenou, kecáme a pijeme pivo. Bez Franka bychom nehráli zpoustu písniček. Jak tvrdí, nemá hudební sluch, ale rozhodně má cit pro to co hrát. Některý písničky hrajeme jen pro něj, třeba Kilimanžáro. Tu přivez z Keni, je to jejich hit. Jak tvrdí, jsme jediná kapela v Evropě, která tuhle písničku hraje. Asi vím proč... Tuhle byli na naší hře v Dolly Dimles v Lipsku dva borci z Keni. Frank vykřikoval - ty budou koukat, to bude ýberašunk, ale vono nic. Normálka. V Německu se hraje jejich písnička, coby ne. Jdou do Evropy. Jako my.
Gerd
S Gerdem nás seznámil Frank. Gerd je předsedou saského soudu či co, zkrátka právník. Ve svých svazáckých letech dělal diskotéky a k muzice má velmi blízko. Hraje na kytaru, zpívá a už zase dělá po večerech diskotéky. Navzdory svému postavení je stále normální a je s ním prdel. Do Čech jezdí zřídka. Na rozdíl od Franka preferuje plzeňský prazdroj, nejspíš má stejnou krevní skupinu, tedy A2 Rh negativní.
Frankovi velice chutná český pivo, nejvíce dvanáctka Gambrinus. Desítku sice vypije taky, ale už ne s takovou chutí. To už si dá raději Plzeň. Krušovicím se raději vyhne a o louském pivu prohlásil, že je stejně hnusný jako německý. A že ví o čem mluví.
Krátce o pivu
Pokud jde o nás dva, skutečným pivem je pro nás Prazdroj, všechna ostatní považujeme za více či méně povedené náhražky. Nehodí se ale na dlouhé tratě. Pokud však člověk hraje na svatbě a domů jde pěšky, může jich tam bez obav pár zvrhnout. Problémem je, že je Prazdroj vyladěn k českým pokrmům a naprosto se nehodí na hladové svatby - kterých pohříchu přibývá. Povzbuzuje již tak značnou chuť k jídlu a přivádí organismus do patové situace, kdy je chuť k jídlu vydrážděna k hraničním hodnotám v prostředí s absencí potravy. Takto excitovaný hudebník často v noci doma usíná u stolu s nedojedeným krajícem chleba.
Jiná kapitola je desítka Gambrinus. Je vyladěna pro dlouhé tratě. Nedělá si ambice na součást slavnostních tabulí, proto může být chuti prostší. Je lehčí a nechá se pít celý den beze ztráty vědomí.
Nelze nezmínit piva strašná. Do této kategorie jednoznačně řadíme různé folklórní nápoje typu Krakonoš, Nová Paka, Pernštejn, v naší průmyslové aglomeraci hojně rozšířený Lounský ležák a drtivou většinu piv německých. Německá piva mají tu zvláštnost, že i po pátém pivu má moč sytě žlutou barvu. To svědčí o skutečnosti, že v německých pivech je cosi nezdravého. Ale dost už piva.
zaznamenáno
36762 přístupů na stránku